Skip to content

Spojení s celou Zemí

 

S vděčností v srdci sdílím Placentový příběh, který Vás zavede do nádherně synchronních dějů, které tvoří sám Život .

Děkuji všem Bytostem, které jsou neviditelnou součástí tohoto unikátního léčivého nástroje a děkuji za to, že jsem jej směla přinést na svět.

Radana

Dobrý večer, dnes jsem přerušila pupečník a jako součást rituálku napsala i svůj příběh.

Když jsem loni na podzim četla o vydání knihy Placentový rituál, to téma si mě hodně intenzivně zavolalo. Koupila jsem hned tři knihy. Tu pro sebe jsem zhltla prakticky na jeden zátah. Rezonovalo se mnou úplně všechno, každá stránka přinášela proud slov určený přímo pro mou duši.

Cítila jsem, že chci rituálem projít a že se chci nechat provést, ale kdy a jak muselo chvíli dozrát. Nakonec jsem se domluvila s manželem a jeho rodiči, že mi vedený rituál ve skupině darují k narozeninám v únoru. Vybrala jsem si svou placentu a vše jsem dostala v den svých narozenin.

Měla jsem od Radanky informace, že po zahájení rituálu bude trvat zhruba měsíc, než proběhne skupinové ukončení. Mělo to být někdy na přelomu března a dubna, až budeme všichni připravení.

Ve druhé polovině února jsem tedy rituál zahájila, připravila si kruh a oltář, poprvé zapálila placentovou svíčku a postupovala více méně podle instrukcí v knize. Celou dobu jsem byla trochu nejistá, protože jsem měla pocit, že to nijak necítím, že jen něco dělám, ale uvnitř se nic neděje a tak. Zaháněla jsem tyhle posuzovací myšlenky a jen nechala proudit tok událostí a byla otevřená všemu, co mi to – ten den i další týdny – přinese.

Před koncem rituálu jsem si chtěla udělat meditaci podle knihy, tak jsem si text nahrála vlastním hlasem – jako audio do mobilu – a pak si to se zavřenýma očima pustila.

 

Téměř okamžitě, jakmile jsem se v mysli přenesla do lůna své matky, přišly velmi intenzivní pocity, které mě svou silou a nečekaností vtáhly tak, že mi z toho nešlo vystoupit. Točila jsem se, motala, padala hlavou dolů, byla jsem v obrovském víru a všechno bylo vzhůru nohama, bylo mi strašně špatně a já chtěla jen otevřít oči a zastavit to, ale nešlo to. Po chvilce jsem se rozhodla, že se tomu poddám a ihned mě to zavedlo k tomu, že potřebuji být hlavou dolů, dovolila jsem to, v mysli jsem se sama přetočila a najednou bylo zase všechno v pořádku, byla jsem schoulená v lůnu ve správné poloze – hlavou dolů.

Tím pro mě celý rituál získal úplně novou sílu. Uzavřela jsem jeho zahajovací část a těšila se, co přinesou další dny a týdny. Placentu jsem měla poblíž postele, poslouchala meditace a placentě jsem se věnovala, ale jako obvykle mi tyhle věci vydržely jen pár dní.

Postupně jsem placentě přestala věnovat vědomou pozornost a často jsem na několik dní na rituál úplně zapomněla. O to víc se začaly dít věci, které jsem si vždycky dala do souvislosti s rituálem až zpětně.

Přišel první lockdown, první vlna strachu všude kolem mě a první otřesy mojí sebehodnoty. Nechtěla jsem se nechat stáhnout strachem, ale zároveň jsem měla silnou potřebu se obhajovat za svůj postoj.

Přišla mi do života příležitost nechat se koučovat skvělou ženou ve výcviku a stala se mi blízkou průvodkyní. Po otevření rituálu jsme se od koučování začaly dostávat k naciťování duše a jemněhmotných bytostí, propojila jsem se s další silně napojenou ženou a podívala jsem se poprvé pod pokličku svých minulých životů. Léčila jsem porody v rodové linii a narazila na to, že u mojí maminky nastal blok, který v tuto chvíli nepřekonám.

Nořila jsem se hloub a hloub do své duše, přicházely mi do života noví lidé a nové příležitosti a byla to jedna velká jízda. Na přelomu léta jsem na placentu zapomněla skoro úplně. Radana se s termínem sama vůbec neozývala, přestože duben byl už dávno pryč. Cítila jsem ale, že je to v pořádku.

 

 

Touto dobou začaly přicházet největší zkoušky. Rozhodování o rodinné dovolené s přáteli a moje nenapojení na vlastní potřeby mě dovedlo k tomu, že mě od cestování odradil až velký kašel. Vykašlávala jsem husté zelené hleny a věděla, že mé tělo bije na poplach. Zavedlo mě to k další úžasné ženě, díky které jsem odloupla slupku tématu vnitřních hranic, o kterém jsem byla dlouhodobě přesvědčená, že se mě netýká. Kašel nakonec trval několik měsíců, a když už jsem měla pocit, že je to lepší, začala se řešit nějaká témata uprostřed ženského kruhu a já najednou přestávala dýchat a dusila se kašlem. Zničehonic. Přicházel a odcházel tak, jak jsme mluvily.

Po tomto kruhu jsem ucítila volání, že je čas na ukončení placentového rituálu. Šla jsem spát s tím, že se druhý den Radany zeptám, jak to vidí ona. Ráno na mě čekal ve schránce e-mail od Radanky, že se probudila s pocitem, že jsem připravená na rituál. Ta synchronicita byla neuvěřitelná. 🙂

Nicméně mělo ještě uběhnout několik týdnů. Během nich jsem si nechala zpracovat nahlédnutí do designu duše, propojovala jsem se s nastavením a posláním své duše (a během toho jsem si sáhla na dno své sebehodnoty při úžasném víkendovém rituálu menarché) a děly se i další silné věci, které už  v mých vzpomínkách ani nemají konkrétní podobu… zůstal mi jen pocit, že období mezi otevřením a uzavřením rituálu bylo velmi silné a transformační, a nepochybuji, že s rituálem souviselo.

Samotné vedené uzavření rituálu ve skupině bylo několikrát přesouváno – stále do toho „něco někomu“ přicházelo. Jak se blížil domluvený termín, čím dál tím víc jsem se zavírala možnosti se toho rituálu zúčastnit. Postupně jsem cítila skoro až paniku, že nejsem připravená a že se to ještě nemůže stát. Ráno v den D jsem psala Radaně, že se na to necítím a že nepřijedu. Ona mi odpověděla, že je to v pořádku a že pro mě přesto cítí otevřený prostor, ale ať na sebe nespěchám a klidně se rozhodnu až kolem poledne, když by byl čas vyjet.

 

Kolem poledne jsem rozepsala zprávu, že to opravdu nejde a že nepřijedu, ale najednou mi nešlo zmáčknout tlačítko odeslat! Pocítila jsem úplně neuvěřitelně silné nutkání na rituálu být. Poprvé mě napadlo se podívat, kde se rituál koná a jak dlouho tam pojedu MHD. U toho jsem zjistila, že rituál není v Praze, ale v Jičíně! To mě z pražácké nadutosti předtím ani nenapadlo a jako neřidička jsem jen zůstala sedět s pocitem, že tam prostě musím být, ale už asi za hodinu! Naštěstí jsem u sebe měla svého úžasného muže, který mě podpořil, a i s naší osmnáctiměsíční dcerou se se mnou vypravili do Jičína 😉

Dojeli jsme před druhou hodinou a rituál jsem stihla akorát. Byl nádherný. Pochopila jsem při něm, proč se mi před jeho uzavřením děly tyhle věci. Později jsem se na to ptala i své maminky: při mém narození se několik hodin před samotným porodem zastavil postup a vůbec se mi nechtělo na svět. Nakonec maminka dostala nějakou vyvolávačku, po které už jsem se narodila. Bylo to kolem půl třetí –  tedy jsem se narodila ve stejný čas, ve kterém zhruba probíhalo uzavření Placentového rituálu.

 

V průběhu rituálu jsem prožila silné spojení s placentou i silné předání jejích darů do mého života. Pocítila jsem i první propojení s Matkou Zemí. Bylo to velmi krásné a intenzivní. Chodily mi opakovaně myšlenky na lotosový porod a v závěru rituálu mě to nepustilo k přerušení pupečníku. Odjela jsem tedy domů s neoddělenou placentou a s vyhlídkou „šestinedělí“, během kterého si mělo všechno sednout.

Dnes jsem si po dvou měsících uvědomila, že s koncem doby kolem šesti týdnů po rituálu mě hodně přepadají depresivní stavy a opět stavy nízké sebehodnoty. Objevily se i zdravotní problémy u dětí a já si na placentu ani jednou nevzpomněla. A potom to najednou probliklo – a celým mým tělem projelo pochopení – moje placenta už vyčerpala všechno, co mi mohla dát, a nyní mě spojení s ní už oslabuje.

Zapálila jsem si tedy placentovou svíčku, vytáhla placentu, naladila se na krásný pocit spojený s výživou od ní a s lehkostí jsem cítila intenzivní spojení s celou Zemí. Teď už jsem ukotvená na tomto světě, teď už mi spojení s placentou neprospívá a je čas ji vrátit Zemi.

Dneškem se cítím připravená nejen na další život v bezpečné náruči Země, ale taky připravená provést rituálem svoje děti a pomoct i jim uzavřít celý proces jejich zrození. Už pár dní pro ně mám doma placenty a rituální svíčky. Máme naplánované, že na moje narozeniny vrátíme Zemi všechny naše placenty spolu s opravdovou placentou nejmladší They a tím uzavřeme celý příběh Placentového rituálu, symbolicky přesně rok potom, co započal.

Moc děkuji, Radanko, za nádherný prožitek nejen vedeného rituálu, ale za celou myšlenku a poselství, které přinášíš. Placentový rituál mi nepopsatelně obohatil život. Cítím se teď celistvá a propojená se Zemí, jako nikdy dřív. Cítím důvěru v život, napojení na zdroj veškeré moudrosti a velikou vděčnost, že jsem tohle všechno mohla prožít a pro svůj život objevit. ❤️🙏

Zuzana Staňková

Back To Top