Jmenuji se Radana
a jsem maminkou tří dětí na Zemi a jednoho v Nebi.
Ve svém bytí propojuji lidskost se spiritualitou – jak v osobním, tak v pracovním životě.
Mým příběhem se od dětství vine přirozená schopnost rozmlouvat s Anděly, schopnost vidět neviditelné a být součástí jiných světů. Takřka dvě desetiletí provázím ženy jemně pečujícími meditacemi, ženskými kruhy i rituály, na kterých se doslova dějí zázraky.
V posledních letech jsem byla vedena, abych na světlo světa vynesla poznání o důležitosti naší placenty, které zásadně ovlivňuje nejen naše životy, ale i životy našich dětí.
Skrze mne byl v tuto dobu přiveden na svět i Placentový rituál, zářící klenot mezi léčivými nástroji.
K mé nádherné práci tak v poslední době přibylo i rozšiřování povědomí o Placentovém rituálu, ať už publikováním článků (na internetu, v časopisech Meduňka a Regenerace), nebo přednáškami (třeba na Světovém týdnu respektu k porodu nebo na Alchymistických Litoměřicích).
Věřím, že Placentový rituál si brzy najde pevné místo v životech lidí jako nádherná cesta k uzdravení jednotlivce, lidstva jako celku a potažmo i planety Země.
S radostí, úctou a pokorou dlouhodobě spolupracuji
Můj příběh aneb Jak se zrodil Placentový rituál
V okamžicích, kdy píšu tyto řádky, mnou přetéká nesmírná vděčnost k Životu, který mě dovedl k prožití celého příběhu Placentového rituálu, jenž otevírá zázračné děje na všech rovinách.
Každý den a každý moment prožívám propojení s mnohem hlubší esencí Života, než jsem si kdy dokázala představit, a uvědomuji si, jak je obnovení úcty k mé placentě cestou k mým kořenům, k čisté podstatě Života a zpět do mé Božské síly.
Nemyslím si, že jsem tento nástroj vynalezla, nýbrž jsem jej pouze v průběhu několika let tiché práce vynesla na světlo světa a čistou Podstatou byla vedena v jeho naplnění.
Propojení s Matkou Zemí
Zpětně vidím, že jsem na tuto svoji úlohu začala být připravována před více než patnácti lety formou velmi dlouhého a intenzivního zánětu žil, vazů, šlach a kloubů nohou, který mi několik měsíců bránil chodit a normálně žít, aniž by mi kdokoliv byl schopen pomoci. V nepřetržité bolesti začal můj proces propojování s Matkou Zemí a mé pochopení hlubšího smyslu prolnutí s ní.
A tak jsem se kromě Andělů, se kterými mi to šlo odjakživa lépe, obracela i k Matce Zemi a v těch nejupřímnějších prosbách žádala o to, abych byla přijata ve své hmotné existenci a směla zapustit své kořeny na této planetě.
Mé tělo ke mně v průběhu několika let hovořilo různými potížemi a několikrát mě dovedlo na hranu samotného Života pro selhání orgánů. Bylo mi tak jasným ukazatelem toho, jak se mi propojení se Zemí daří.
V této několikaleté etapě jsem procházela mnoha krizemi a kromě mých duchovních Průvodců mi oporou byla má malá dcera a kouzelná paní Růženka z bylinkářství – výjimečná žena plná Světla, které často posílám své tiché poděkování.
Roky plynuly a já se během nich postupně ve své nejhlubší pokoře propojila s Matkou Zemí, s celou její nádhernou říší a tak jako vidím skrze světy Andělů, otevřela jsem se i celistvému propojení s ní.
Pracovala jsem s Anděly i Matkou Zemí, ať už sama v tichosti, nebo při skupinových meditacích, které pořádám.
Zrození Placentového rituálu
Po čase mě Život obdaroval požehnáním – s mužem jsme počali děťátko, syna Vojtěcha Gabriela, který má zásadní roli v otevření Placentového příběhu.
Cítila jsem, že ho mám porodit „jinak“, než je běžným standardem, a především jsem toužila nechat si jeho placentu – vím, že to bylo jeho přání. Syn se narodil za přítomnosti předem domluvené soukromé porodní asistentky v malé přátelské porodnici, a přestože bylo v té době ještě vydávání placent zakázáno v domnění, že se jedná o nebezpečný biologický odpad (jak pošetilé), měla jsem její vydání předem domluvené.
Po narození jsme Vojtíškovu placentu zachytili do nádoby, prohlédli si nádherný Strom života a vnímali (tehdy pro mě ještě neuchopitelnou) Posvátnost. Manžel ji poté z porodnice odvezl domů a dal do mrazáku. Občas jsem ji vyndala, prohlédla jsem si ji a cítila, že se blíží rozloučení.
Jednoho dne na jaře jsem měla pocit, že přišla pravá chvíle pro Placentový rituál. Jeli jsme s manželem a sedmiměsíčním Vojtíškem koupit strom – Vojtíšek si ho sám vybral. Večer před tím, než jsme měli dělat rituál, jsem vyndala placentu z mrazáku a plnilo mě nesmírné dojetí. Placenta jako kdyby znovu ožila, dýchala, tepala, hovořila ke mně… a já ji láskyplně hladila.
Bylo to mystické setkání, jako bych s ní byla v jiném světě.
První Placentový rituál
Druhý den ráno jsem šla s Vojtíškem do přírody. Proudily mnou modlitby vděčnosti k placentě, k Zemi, prožívala jsem přesahující vděčnost k Životu, že mám syna.
Byla jsem nepopsatelně silně propojena s celou Zemí, se vším, co je stvořeno, s Kosmickou Placentou. Celá Příroda ke mně hovořila, z útrob Země se rozpulsovala nepopsatelně silná, karmínově rudá záře, která mě se spícím synem obestřela a procházela mnou jako nekonečné výbuchy gejzírů té nejvřelejší lásky, jakou jsem kdy cítila.
Tehdy jsem ještě netušila, že tím, že jsem se rozhodla uskutečnit Placentový rituál pro syna, tak se otevřela celá Země, která vytvořila posvátný prostor v přijímající i dávající Síle.
Celý průběh Placentového rituálu Vojtíška si můžete přečíst tady.
Co Placentový rituál spustil
V tom období ke mně přišlo uvědomění, že by svůj Placentový rituál „nějak“ potřebovala i první, tehdy patnáctiletá dcera… ale nevěděla jsem, jak na to. Její Placentový rituál přišel v souvislosti s knihou a příběh si můžete přečíst tady.
Dál jsem přirozeně pracovala tak, jak jsem byla vedena, a cítila ve svém pracovním i osobním životě, jak je mé propojení se Zemí stále hlubší a intenzivnější. Při práci s lidmi jsem vnímala, jak mnohé z jejich trápení vznikají proto, že nejsou ukotveni v Zemi a nesou si své porodní trauma a nenasycené potřeby raných okamžiků svého života.
Přišlo další a pro mě velmi zásadní požehnání Života v podobě děťátka – Jasmínky, která se narodila na konci prvního trimestru do mých dlaní. Přes bolestný prožitek jsem se díky tomu otevřela mnohem hlubším, posvátnějším frekvencím Matky Země a po zhojení svého těla i duše jsem byla neustále v přirozeném propojení s čistou podstatou Života.
Po několika týdnech jsem zažila vědomé početí, které mi ukázalo zázrak počátku lidské bytosti. Období těhotenství jsem prožila v hlubokém odevzdání a propojení s děťátkem, které mi bylo Božským průvodcem ve fascinujícím ději Života.
Na stejném místě doma jako tehdy Jasmínku jsem posléze v nezapomenutelné síle a za podpory Matky Země sama porodila syna Maxima Michaela.
Vojtíšek (tehdy tříletý) byl u porodu svého bratra přítomen tak, jak si sám přál. Maxíkovým narozením se zrodilo i bratrské pouto silné natolik, že se Vojtíšek rozhodl, že do doby, než bude mít jeho mladší bráška svůj strom, „půjčovat“ mu ten svůj. Po narození placenty jí byl oslněn a pozorně si ji prohlížel, zkoumal pupeční šňůru a radoval se, že něco tak nádherného má pod svým stromem.
Tehdy už jsem věděla, že se dá placenta zpracovat a s porodní asistentkou jsem byla domluvená na zpracování. Všechny dary, vzešlé z Placenty, jsem vnímala s velikou úctou, respektem a pokorou. Věděla jsem, že je to mnohem víc, než si vůbec umím představit.
Jednoho dne se mě Vojtíšek zeptal: „Maminko, a kde je Tvá placenta? A kde máš svůj strom?“
Vyprávěla jsem mu, že když jsem se narodila, moje maminka nevěděla, jak je placenta důležitá, a že ji nemám a nemám ani svůj strom.
Vojta byl úplně zděšený, vůbec nechápal, jak někdo může bez své placenty a bez stromu žít?
Naše vyprávění ve mně spustilo veliký a podstatný děj. Uvědomila jsem si, že si potřebuji sama pro sebe vytvořit rituál a propojit se se svojí placentou – znovuobnovit toto Posvátné propojení.
Od toho dne bylo všechno jinak, v mém pracovním i osobním životě. Jako kdyby toto mé rozhodnutí rozezvučelo Celek.
Uvědomila jsem si, že placenta je symbolem Života na Zemi, zdrojem nádherné moudrosti našich předků a že je obestřena požehnáním Matky Země.
U lidí, kteří ke mně chodí na konzultace, jsem najednou viděla, že ať je jejich příběh jakýkoli, ať jsou ve svém životě kdekoli, ať potřebují a řeší cokoli, tak to, co způsobuje jejich potíže, je nenaplněná prazákladní potřeba a nenasycení jejich bytosti kvůli prudkému odpojení od placenty, od části jich samých, od Zdroje.
Mezitím mi bylo odhalováno mnoho souvisejícího vědění a já se radovala jak malé dítě, které objevuje cosi převratného, zářícího a naprosto hmatatelného!
V jednoduchosti se vše spojovalo a já spatřovala, jak trauma z předčasného odpojení od naší placenty, její znehodnocení a neuctění vytváří prvotní otisk nedostatku a destrukce, který znovu a znovu ožívá v příběhu jednotlivců i celé společnosti.
Obrovská lačnost lidstva „mít“ více a více jak v osobní, tak v kolektivní rovině, neustálá touha po nasycení najednou dávala smysl a otevírala obrovskou nutnost znovu obnovit spojení se symbolem naší výživy – s placentou.
Matka Země ke mně promlouvala o tom, že lidé nepotřebují absolvovat duchovní kurzy, číst hromady knih a mnohé další, ale potřebují znovu obnovit propojení se svým Božstvím ve fyzické podobě – s placentou. Je to přirozená a prazákladní potřeba každé lidské bytosti.
Jak se rodila kniha
Ve velké vděčnosti jsem s Maxíkem, spícím v šátku na mé hrudi, začala psát první řádky nynější knihy, aniž jsem tušila, že píšu knihu Placentový rituál.
Ten nádherný proces tvoření v ponoření se do přítomného okamžiku, aniž bych znala záměr či cíl, byl kouzelný. Psala jsem každý den, a čím více slov přibývalo, tím méně jsem věděla, co si s tím vlastně počnu.
Po pár týdnech, možná měsících každodenní práce, jsem začínala chápat, že to nebude tak jednoduché, protože jakýkoliv výsledek byl stále v nedohlednu… Spřádala jsem dál vlákna slov, která ke mně přicházela od mých Průvodců, žasla jsem nad dokonalostí veškerého vědění, a přestože jsem mnohokrát zapochybovala, že „z toho“ někdy bude srozumitelný celek, s houževnatostí, odhodláním, pokorou a důvěrou jsem pracovala dál tak, jak jsem byla vedena.
S přibývajícími řádky se v mém životě, v životech dalších, mě známých i neznámých lidí, i v celém kolektivním poli lidstva intenzivně odehrával děj, který ukazoval, jak mocný nástroj – Placentový rituál – mezi nás přichází.
V souladu se psaním jsem byla ponořena do přípravy a prožívání svého vlastního Placentového rituálu, který se skládal z mnoha do sebe přesně zapadajících skutečností. Ty se děly uvnitř mě, ale záhy se fyzicky zviditelňovaly. Jak už to bývá, vše se dělo zevnitř ven. Každý záchvěv mého Placentového rituálu dával do pohybu neuvěřitelné síly. Děj, který jsem prožila, by vydal na samostatnou knihu.
Nádherný nástroj
Považuji za důležité zmínit, že jsem dlouhodobě žila životem v rovnováze a v naplnění a vůbec mě nenapadlo, že by se má cesta mohla rozzářit ještě intenzivněji než dosud. A přeci se to stalo a děje se dál.
A já stále nemohu uvěřit, že famózní a pro lidstvo tak potřebný nástroj uzdravení a požehnání je tak jednoduchý.
Přestože nemám důkazy, studie či výzkumy, které by to mohly potvrdit, nepochybuji, že tomu tak je. Nepochybuji ani, že vědomá potřeba završení našeho narození prostřednictvím uctění placenty je stará jako lidstvo samo a je klíčem k návratu k vlastním kořenům a k naší síle.
Mnohokrát jsem plakala štěstím, nepomíjivým hlubokým a trvalým. Mnohokrát mě z hlubin mého nitra zaplavovala hluboká vděčnost. Mnohokrát jsem při čtení textu byla fascinovaná a žasla, co jsem vlastně napsala. Obdivovala jsem moudrost, která knihou protéká, a byly okamžiky, kdy jsem nevěřila, že je to možné a opravdu se to děje.
Když jsem cítila, že je lidstvo připraveno přijmout dary Placentového rituálu, začalo se vše dít zcela přirozeně. Kniha dostávala hmatatelnou podobu, rovněž jsem obdržela vědění pro to, abych směla Rituálem provádět i ostatní.
Děkuji za to, že jsem směla v dokonalém Božském načasování pro své děti, sebe samu a každého dalšího člověka přinést zázrak v podobě Placentového rituálu.
Jsem vděčná, že jsem směla projít proměnou (jíž i dál procházím, protože samotným Rituálem to nekončí, nýbrž začíná), která obnovuje ryzí pouto k sobě samé, k mým kořenům, k životní síle i k Božskému vědomí, s nímž jsem na tuto Zemi přicházela. Jsem vděčná za cestu, která se mi Placentovým rituálem otevřela, a jsem vděčná za každého člověka, který se na ni vydá a rozzáří tak svůj život světlem, jež je zázračnou výživou pro Život na planetě Zemi.
Stále slyším hluboké volání Matky Země, která odemyká naše vědomí, křísí naše těla a připomíná nám naši základní esenci, kterou jsme byli na počátku, zve nás k návratu do síly, jež zůstala zapomenuta, a přesto je nám vlastní. Nyní je požehnaný čas, který nás vede nesmírně léčivým dějem uzdravení v osobní rovině i v kolektivním poli lidstva.
S úctou, Radana
