Klaudinky placentový příběh

Má prvorozená dcera Klaudinka vyrostla bez Placentového rituálu. Takřka až do její dospělosti jsem neměla tušení, že uctění této naší posvátné části je tak klíčové. Když se ohlížím zpátky, vidím přesně mnoho okamžiků, které pro ni byly nebo jsou nesnadné, poněvadž jí chybělo tak moc důležité završení jejího narození na Zemi.

Velmi léčivá pro ni byla má těhotenství s jejími sourozenci a samozřejmě jejich narození a rituály, kterých se zúčastnila. Při pohledu na voňavou a krásnou Maxíkovu placentu žasla a pozorovala porodní asistentku, co s ní dělá a jak ji zpracovává. Pocítila, že je možné s ní naložit uctivě a s láskou. Tinktura, kterou mám, jí několikrát udělala velkou službu. Vlastně si říkám, jak je to skvěle zařízené, že nyní ona může užívat moji, a jednou naopak budu mít třeba já k dispozici placentovou tinkturu, kterou vyrobilo tělo mé dcery.

Při psaní knihy o placentě jsem současně tkala tichá vlákna lásky mezi sebou a mojí dcerou a krůček po krůčku jsem jen a jen pro ni tvořila Placentový rituál. Kousek po kousku, v symbióze s její cestou jsem pomalu a trpělivě procházela procesem uvnitř sebe, který se ale zviditelňoval i v jejím životě. Nořila jsem se do okamžiků, kdy jsme byly jedním tělem, a v lehkosti nechala procházet děje Rituálu. Mnoho dní se děly „jen“ v rovině mých niterných prožitků, přesto ale rozhýbaly mnoho hmatatelných změn v jejím životě.

Cítila jsem, že „potřebuji“ namalovat obrázek, který bude pro ni. Několikrát jsem ho začala malovat, ale nedokázala jsem na papír přenést to, co jsem cítila. Nechala jsem to tedy být a pracovala „jen“ v sobě.

Po čase jsem šla k moudré ženě Kateřině, své dobré přítelkyni, na motýlí masáž. Během několika málo chvil jsem se dostala do hluboké meditace a rozplynula jsem se v tisíce let starý strom, v němž byly otisknuty všechny životy, co kdy na Zemi byly prožity. Byla jsem prastarým stromem, v němž se po všechny věky splétaly informace o lidstvu. Cítila jsem tep každého člověka, proudění jemné energie a vnímala odnepaměti přítomnou sílu Života. Ve svém těle jsem hmatatelně cítila, jak síť mých tepen, žil a vlásečnic tvoří dokonalou krajinu, ve které pulsuje životní síla a rozprostírají se v ní veškeré informace lidstva.

Hluboce v sobě jsem cítila vibrace mé dcery ještě před tím, než byla. Vnímala jsem, jak je její životní síla probuzená a otevřeně sálá v touze být uskutečněna. Každou svojí buňkou jsem cítila, jak je mojí součástí a já její. Zatímco hladivé doteky Kateřiny na mém těle hrály symfonii motýlích křídel, odvíjel se magický příběh. Po masáži jsem dlouho neotvírala oči a stále cítila tepající síly Života, které mě zavedly na Počátek všeho, a byla vděčná. Moudrá, léčivé síle života otevřená Kateřina, aniž by mě rušila, v pokorném spočinutí a plna úcty čekala, až otevřu oči a promluvím.

Zpětně Katce nesmírně děkuji a plna obdivu se skláním. Aniž by si toho byla v tu chvíli vědoma, stala se vyjádřením a překrásným článkem vesmírného děje lásky. Domnívám se, že její podpora může být velikou nadějí i pro ostatní, a proto na ni v závěru této knihy umístím kontakt.

Odpoledne jsem začala malovat obrázek, který doslova vykvetl zpod mého srdce, stejně jako život mé dcery. Nese mnoho poselství přítomné síly života, nejen pro Klaudinku, ale pro každého, kdo se na něj napojí. Obrázek je na titulní straně této knihy.

Ten den, kdy jsem jej začala malovat, mi má dcera zavolala, jestli bych jí mohla namalovat mandalu, kterou by si nechala vytetovat. A že by to třeba mohlo být něco jako propojení matky s dcerou. Dokonalá synchronie, říkáte si, ale ono je to mnohem víc!

Rozumějte, má dospělá dcera mě běžně o obrázky nežádá. Vlastně po mé malůvce naposledy zatoužila, když jela ve čtvrté třídě na školní výlet. Jsem poctěna, dojata a fascinována dílem, které přesahuje naše myšlení.

O vznikajícím obrázku jsem jí nic neřekla, ale tetelila jsem se blahem a přetékala vděčností.

Ukazuji jí ho po pár týdnech. Je nadšená, chce si ho nechat vytetovat na rameno, což je pro mě jedna z nejvyšších poct! Nachází v něm přesně to, co potřebuje. Sebe sama, svoji sílu i přítomné poselství a já jsem vděčná. Je to okamžik završující její zrození.

Přestože nedošlo na zasazení stromu, je její zrození uzavřeno a bezesporu ona sama na své cestě pocítí, jak hluboké požehnání to je.

Myslím, že strom, se kterým by mohla být propojena, na ni teprve čeká. A kdo ví, třeba se tato část jejího placentového příběhu otevře jako součást její mateřské cesty, na níž dá ona sama do pohybu magický děj uctění své posvátné části. To pak rozvlní kruhy Lásky dál a dál…

S láskou Radana