Příběh vědomého početí

V těchto dnech jsou to čtyři roky, kdy jsem prožila nejkrásnější zázrak požehnání, který přesahuje všechna má slova, a přesto jsem je svým prožitkům už tehdy před čtyřmi lety vdechla…

Fascinující děj Života, který se děje v tělech žen na všech koutech naší planety mnou skrze vědomé početí oživil pradávnou sílu mateřské jemnosti.

Každý moment jsem cítila volání žen-našich předchůdkyň, Matky Země a Posvátných dějů Života v síle, která mě přesahovala a vedla k tomu, abych vše co cítím, vidím, vnímám a prožívám vynesla na Světlo světa.

A já to udělala.

Z teplého království ticha, rubínového světla a té nejčistší blaženosti mého lůna, jsem prožitky tohoto sladce Posvátného času protkávala vlákny slov, která rozkvétala, tak, jak Děťátko zrálo a vedlo mě synchronií dějů zázraků.

Do světa posílám svůj prožitek vědomého početí spolu s přáním, aby každá žena, kterou políbí požehnání Života byla natolik spojena se sebou, svými kořeny a svojí duší, aby cítila všechny jemné děje Zázraků, které objímá  a jimiž je objímána.

 

♥♥♥

V prvních polibcích nového dne procitám a vdechuji kouzelnou vůni hlavičky syna, který se choulí v mé blízkosti a sladce oddechuje. Jako kdyby právě se probouzející den chystal nějakou slavnost, na kterou mě pozval a volá na mě, ať už vstávám. Na pár okamžiků se ještě přitulím pod teplou peřinu k Vojtíškovi a opatrně, abych jej neprobudila, kloužu ven z postele a následuji tu nepopsatelnou sílu, která mě volá.

Procházím tichým domem, dívám se na tiše hořící svíčku v předsíni, pokračuji do koupelny, která je zalitá zlatými paprsky slunce. Přicházím k oknu a pozoruji, jak nádhernou práci si letošní paní Zima dává se svým mrazivým kouzlením na rostlinách, které vidím na naší malé zahrádce.

Slyším volání, které mě zve ven, přímo do probouzejícího se dne na dlaně Matky Země. Na pyžamo si oblékám bundu a záhy vdechuji jiskřivou sílu mrazivého vzduchu, kterým voní tiché tajemství. Pozoruji tanec paprsků Slunce na jasném nebi a uvědomuji si, že to není obyčejný den, ale nacházím se v magickém prostoru.

Navzdory mrazivě lednovému počasí se Země pode mnou otevírá a chrlí teplé gejzíry energií, které se hebce rozpíjejí mým tělem. Tvoří další a další zářivé spirály, které tryskají skrze má chodidla, až mě celou naplňují příjemně medovým Světlem.

Zatímco z nebe padá stříbřitá záře, halící mě do pečujících závojů, které tiše prostupují mojí aurou, tělem a celou bytostí a ze Země neustále proudí teplé potůčky zlatavé energie, které každou moji buňku plní jemný jasem, mnou se rozptyluje posvátný klid.

Přetékám stříbrným i zlatým Světlem současně a to, co se nyní děje přesahuje jakékoliv prožitky mého dosavadního Života a i když nevím, co přesně to je, tak je to moc krásné.

Svět okolo mě přestává existovat a já velmi intenzivně cítím své tělo, sebe sama, silné napojení na sebe tak, jak jsem ještě nikdy předtím, i přes své mnohaleté zkušenosti v meditacích, nepocítila.

Mé lůno a záhy celá pánev víří rozmanitými odstíny nachových paprsků, jako kdyby se v ní točil ten nejkrásnější větrník, co jsem kdy viděla. Pulsuje živou energií, která tvoří další a další výbuchy Světla, zaplavujíce mě příjemným teplem.

Vidím, jak v rozvířených vibracích mého lůna svítí zlatá kulička, která se všemi směry třpytí a její paprsky se živě hemží a roztékají v hebkosti mého těla.

Hladivě se mě dotýká a uvolňuje ohromující jiskry svého Záměru – své touhy splynout s Životem.

Oblévá mě silné dojetí a uvědomuji si, že to je vajíčko mého děťátka, které ohlašuje bohatství, jímž přetéká a něžně jiskří Božskou září.

Rozptyluje mnou vědění, že je připraveno zažehnout Život a přetéká bezmeznou důvěrou ve svůj záměr, zatímco cítím jeho něžná vlákna

lásky.

Prožívám, jak se kdesi otevírají brány Požehnání, které v mém těle tvoří zázračný prostor Života.

Slyším sladký zpěv Andělů, kteří se k nám pozvolně tiše snáší, hluboce se nadechuji a ujišťuji sebe sama, že nesním.

Zářící vajíčko proudí krajinou mého těla, vědomo kudy jít, aby splynulo s elixírem, který jej probudí k Životu.

Bez sebemenší pochybnosti, nesdělitelně silně svítí moudrostí, ve které jistě jde vstříc Životu a počíná si Mistrovsky.

Ve velkém úžasu prožívám zázračný děj probouzejícího se Života v mém těle a současně cítím, jak Matka Země pode mnou vybuchuje obrovsky plodnou sílou, která teče do mého těla, kde tichým požehnáním zkrápí zářící vajíčko a v tomto jediném momentu mnou současně proniká exploze energií celého Vesmíru.

Jedinečný Zázrak – Život sám je ve mně probuzen.

Hlubiny mého těla se otevírají, nádherně rozzařují, radují, zamilovaně zpívají a vítají v sobě Světlo Života.

V jediném okamžiku se dotýkám mystérií Matky Země i Vesmíru a mám ve svém těle paprsky Slunce i Měsíce.

Prožívám, jak mé děťátko rozvíjí svá první šťastná vlákna existence a v jemném zachvívání se něžně prolíná s Životem.

Blaženě svítí a uvolňuje něžné, laskavé energie, které mnou hebce proudí a pár okamžiků po početí mi ZÁMĚRNĚ posílá bezděčně milující paprsky, které mě celou prostupují nepopsatelným obdarováním.

Mé tělo se třpytí tím nejnádhernějším Světlem.

Světlem Života nové Bytosti. Děťátka, které mnou rozzářilo svůj chrám a já s nejhlubší něhou pokládám dlaně na své lůno, mé oči se třpytí dojetím a s vděčností šeptám „vítej mé Miminko“…

 

♥♥♥

 

Pár hodin poté, cítím silné splynutí se Zemí, svými kořeny, se svým tělem a Duší a každou svoji buňkou vědomě prožívám přítomnost nového Života.

Plní mě nekonečno klidu, míru, ticha, blaha a přetékám nejhlubší láskou. Uvědomuji si, že jsem prožila a prožívám Vědomé početí.

Celé mé tělo se chvěje radostí a s úctou přijímá Život, který chumlá do svého objetí.

Plna Lásky se otevírám Životu miminka a současně vnímám mísící se tiché znění Požehnání Nebe nade mnou a Země pode mnou.

Obestírá mě vše propojující kruh bezpečí a lásky, jehož energie sahají do hlubin planety i nekonečna Vesmíru a já si uvědomuji, že jsme chráněni.

Jsme v objetí nekončícího Požehnání, které je nepředstavitelně silné, pulsující, Živě přítomné…

Přetékám vděčností a uvědomuji si hloubku významu stavu Požehnání a celou svojí bytostí nekonečně Děkuji…

 

 

Prožila jsem přenádherné období nesdělitelného štěstí a na jeho konci jsem stvořila cestu na Zemi pro mého syna, který, když přicházel, tak celým Vesmírem zněla oslavná píseň Života.

V nádherném jiskření podmanivě tepajících gejzírů Matky Země jsem jej plna síly, pokory, lásky, vděčnosti, úcty, porodila doma.

Ve chvíli, kdy se rozezněla tichá hudba dechu nové Bytosti se stal náš domov nejkrásnějším chrámem lásky.

Od chvíle početí jsem se s hlubokou důvěrou oddala ohromující síle Života a plna tiché pokory jí vědomě tvořila prostor k tomu, aby skrze mě konala svůj Zázračný děj, který jsem v napojení na své tělo, moudrost a vedení miminka, v hluboké sounáležitosti, bezpodmínečně následovala a jsem za to vděčná.

Nyní, když pročítám deník, který jsem si po celý čas Požehnání psala a vracím se do děje, kterým mě Život obdaroval nepřestávám být v úžasu.

V objetí mé dělohy, krystalků lásky, nepřetržitě plynoucího vzájemného propletení a jednotné symbiózy našich prenatálních komunikací, jsem prožila, jaké zázraky se v objetí ženských těl dějí a toužím je jednoho dne uceleně, jako knihu, vynést na Světlo světa. To proto, abych podpořila další ženy v návratu do své síly i jemnosti, kořenů, schopností, instiktů, moudrosti i důvěry a veškerého umění, která nám Příroda dala do vínku a jejichž prožívání je náš přirozený stav (štěstí).

Nepochybuji, že to vše jsem směla prožít díky tomu, co jsem do poslední krůpěje ve svém Životě prožila kdykoliv předtím a nepochybuji, že součástí tohoto příběhu je Příběh mého Anděla, který mu předcházel.

Je ve mně nejhlubší vděčnost za každý můj moment na Zemi.

S láskou všem mým dětem, Radana

Po zveřejnění tohoto prožitku, mi přišlo několik reakcí, které ukazují, jak málo ženy svá těla znají. Proto doplňuji – ANO můj muž byl u početí přítomen. Nicméně k početí obvykle nedochází okamžitě po milování (jak si mnoho lidí mylně myslí) nýbrž za několik hodin, až dní – v okamžik, kdy se síly obou principů na úrodně půdě ženy vyváženě prolnou.