Lucie a její Placentový příběh

Naplněna velkou pokorou, tichou radostí i štěstím sdílím příběh Lucie, která Placentovým rituálem vdechla do svého bytí esence, které se jako nádherný závoj hmatatelně dotýkají jejího Života a prozařují jej Vším, o čem kdy snila… Vědomé splynutí s Osobním portálem Zrození na Zemi je nezastupitelným nástrojem velice hlubokého uzdravení skrz naskrz bytí.

S láskou děkuji, že se tak smí dít a já smím provázet obohacujícími okamžiky, v nichž koná prastará Moudrost Života, jež s nesmírně bezpodmínečnou Láskou, až se mi mnohdy tají dech a oči jiskří, tiše i velkolepě žehná…

💗💗💗

Je to jen něco málo přes 2 týdny a já mám pocit, jako by uběhly už přinejmenším 2 měsíce, kolik se toho stalo v mezičase a jak se můj život proměnil. Předně bych vám ráda vyjádřila svůj hluboký obdiv k tomu, jakým způsobem vykonáváte své poslání. Jste pro mě velkým vzorem a jakousi metou, kterou bych sama chtěla dosáhnout. O tom ještě později.

Prožitek samotného rituálu pro mě byl velice silný. Mám pocit, že by úplně stačilo jen sedět ve vašem poli a vše by plynulo samo úplně stejně, ať už u toho něco děláte, říkáte, nebo jen jste a sedíte v tichosti.

Placentovou svíčku jsem si zapálila od svíčky Jana Křtitele (aniž bych tušila, že to je Jan Křtitel) se záměrem přijetí svých darů a propojení s nimi. Nemám ráda fialovou, ale volala si mě. Měla jsem s sebou i svíčku mateřství, kterou jsem si zapálila od svíčky se stromem života (tedy Hojnosti, jak jsem zjistila později).

Když jsme šli do meditace a měli jsme si lehnout na bok, cítila jsem se velice nepohodlně. Ztěžklo mi břicho, jako když tvrdne v těhotenství. Snažila jsem se nějak uhnízdit, podepřít břicho, ale nic nepomáhalo. Objevil se mi obraz nohou v betonu, který se mi ukázal už dříve krátce před rituálem. Nemohu udělat krok, nesmím tvořit, moje dary škodí druhým. Já jsem ohrožením hojnosti – pro sebe i pro druhé.

Bylo to tak silné, jako by to byla nějaká kletba z dávné minulosti. Uvnitř břicha se mi objevila holčička tančící na louce a k tomu radost. Vnímala jsem ji jako svoji esenci, ještě předtím, než jste nás v meditaci vedla ke spojení s esencí. Na okraji louky v domku stála šedivá starší žena – ty nohy v betonu byly její. Teď vypadala celá jako betonová a při pohledu na holčičku se začala pomalu rozpadat. Jako by se ta kletba začala rozpadat. Moje břicho bylo stále tuhé a nepohodlné a vnímala jsem, jako by ten prostor uvnitř s loukou byl ohraničený betonovou krustou. Holčičku to tam přestalo bavit a rozhodla se, že už chce tvořit naplno.

Stalo se z ní miminko, otočilo se hlavou dolů a skrz porodní cesty vyklouzlo ven. Stalo se tak opět dřív, než jste nás v meditaci vedla k narození. Proběhlo mi hlavou, co tam teď teda jako budu dělat, když už jsem venku 😊.

Břicho mě pořád bolelo, tak jsem si konečně dovolila otočit se na záda. Bolest se trochu zmírnila, ale tlak v břiše zůstal. Spojil se mi s pocitem viny vůči mým dětem, že jsem jim nedokázala zprostředkovat řádný porod i s vyživením jejich placentou. Objevily se mi tam děti a 3 malé placenty a i moje děti dočerpávaly životní energii. Bolest v břiše se postupně rozpouštěla, až zmizela úplně. Mezitím mě jako čerstvě narozené miminko obestoupily světelné bytosti, žehnaly mi a aktivovaly moje dary. Opět se tak dělo ještě před tím, než jste v meditaci začala mluvit o andělech zrození a mě nepřestávalo udivovat, jak vaše pole nádherně pracuje s tím mým i beze slov.

Když jste pak v závěru rituálu mluvila o pohřbení placenty, až nás to zavolá, přesně jsem věděla, že tu svou potřebuji pohřbít v místě, odkud pocházela moje babička – tedy v kraji mé ženské rodové linie. Jako by i tam mělo proběhnout nějaké léčení.

Zkoušela jsem si pak po rituálu ještě dvakrát dělat meditaci na propojení s placentou, ale placentu už jsem tam nebyla schopná navnímat. Jak jsem ji při rituálu odstřihla, výživa byla dokončena a placenta připravena k pohřbení.

Nevěděla jsem však, kdy se do místa narození své babičky dostanu. Zároveň jsem si velmi silně uvědomila, že se celý svůj život snažím kotvit v druhých lidech místo sebe. Jako by mi placenta visela dolů z těla, plandala těsně nad zemí a tvořila jakousi kotvu, která mě však nekotví v zemi. A tak jsem ji sem tam po někom hodila. Měla jsem tendenci pak na tom člověku (i když třeba jen obrazně) viset a bála se, že mě opustí a zůstanu sama. Mohla to být kamarádka, partner, ale třeba i mentor či učitel.

Těsně po rituálu jsem málem svoji kotvu hodila i po vás 😊. Velmi mě oslovil způsob, jakým vedete rituály a právě vaše silná energie. Sama rituály miluju a považuju je také za součást svého poslání, tak mi přišla myšlenka, že by bylo krásné se od vás učit. V tu chvíli jsem si však uvědomila, že tam není jen obdiv, ale že chci svoji kotvu hodit i po vás.

To byl pro mě impuls, abych rituál ukončila, alespoň energeticky co nejdřív, a placentu jsem pohřbila do země ve vizualizaci (kamarádka průvodkyně mi u toho držela prostor). Zároveň jsem si u toho uvědomila, jak moc důležitý je každý krok rituálu a jak vše krásně do sebe zapadá.

Placentu mám tedy stále doma, ale energeticky to cítím uzavřené. Zůstal mi jen pocit, že spolu s jejím pohřbením se bude ještě něco dalšího léčit v rodové linii.

Asi týden po rituálu jsem vykopla ven nabídku na prožitkový víkend pro ženy, který jsem toužila udělat už velmi dlouho, ale nemohla jsem se odhodlat udělat ten krok. Vtipné je, že vznikl prakticky z ničeho. Před rituálem jsem neměla žádný koncept, nápad, prostory ani ženy. Po rituálu se vše poskládalo úplně samo a najednou je vše.

Děje se to jako mávnutím kouzelného proutku. Vnímám ve svém poli obrovské změny, cítím ukotvenost, chodí další a další uvědomění. Zároveň je mi jasné, že jsem do tohohle bodu potřebovala nejprve dospět a vše, čím jsem dosud prošla, mě mělo připravit na tohle moje znovuzrození. Taky mi to od otevření placentového rituálu podle knížky trvalo víc jak 2,5 roku…

💗💗💗

Cítím se úplně nová, cítím sebedůvěru, jakou jsem nikdy neměla. Nebojím se jít do nových věcí a zkoušet je „jen tak“,
abych zjistila, co to udělá – se mnou i s okolím. Cítím úplně nový závan svobody.

💗💗💗

Děkuji za to, že jste a že děláte to, co děláte. A těším se, že nás vaše svíčky budou provázet na prožitkovém víkendu.

Lucie Godžáková – Sebou oděná.