Když se spojí nitky osudu

Má to smysl…

Jako kdybych rozlouskla oříšek a v něm bohatství, jehož záře mě bere za ruku i srdce. Dojímá mě i probouzí nitky radosti…to pro mě znamenají psaníčka od Vás. Ať už velké, či malé – tak mi každé z nich dává prožít hluboký smysl mé práce a především Vaší cesty Placentového rituálu, která je u každého člověka jiná a přesto stejná – vede požehnáním přes které se aktivuje skutečný smysl Života, tak jak nám byl Bohem předurčen.

Spirituální a duchovní svět, křídla a kořeny našeho bytí se hebce propojují a skrze nás je v reálném světě (nejen kdesi ve snové krajině) je aktivováno umění …žít s lehkostí, v radosti, být přítomna duchem v těle a tvořit TO, co skrze mě tvořeno být má...

Na řádcích níže sdílím příběh Placentového rituálu, který mi napsala úžasná paní Pavla, jejíž vyprávění Vás zavede do koleček perfektně zapadajícího děje…nejen jejího, ale i dalšího příběhu❤️ S láskou děkuji, Radana.

 

***

Dnes si dovolím takové zamyšlením o tom, jak proudí život, jak propojuje naše cesty, jak nic není náhoda, co se nám děje, a jak často vidíme smysl našich činů a kroků až zpětně, s odstupem, teprve když začne naše konání do sebe úžasně zapadat, jako taková kolečka do perfektně sestrojeného soukolí.

Měla jsem ve studiu nádhernou bytost, úžasnou ženu, která září, i když to ještě neví a nevidí. Ale přitom už si to sama velmi přeje, vnímá intenzivně svoji vnitřní sílu, zkrátka – už je na cestě k sobě. Její duše je úžasná, nádherná.

Bylo to milé až dojemné setkání. Během dvouhodinové terapie jsme si velmi porozuměly – naslouchala jsem jejím potřebám, doprovázela ji, podporovala a motivovala v záměrech.

V jednu chvíli se rozhovor stočil k jejímu nedávnému zážitku. Vyprávěla mi, že si ke svým letošním narozeninám dopřála něco výjimečného – placentový rituál u paní Radany Třešňákové. Dlouho o tom snila, váhala, řešila finance, ale nakonec se všechno poskládalo s lehkostí, jako by cesta byla předem připravená. Peníze přišly samy, manžel se nabídl, že ji do Jičína (na druhý konec republiky) odveze, a vše plynulo přirozeně, požehnaně. Když mi pak žena vyprávěla o samotném setkání, to už jsem se vnitřně usmívala a jen tajila dech.

Říkala, že celé čtyři hodiny vlastně prospala. Bylo to prý jako sen, jako z jiné dimenze. Vnímala jen klid a teplo. A když se probudila, zjistila, že se „něco“ velkého stalo uvnitř ní…Nedokázala to popsat a přestože Rituál prospala, tak vnímala silnou a hmatatelnou změnu.

Po procitnutí nedopatřením o jednu svíčku propálila deku, kterou byla přikrytá. Paní Radana jí deku darovala – hmatatelnou připomínku toho zvláštního, snového prožitku. Celou dobu ji pak měla přitisknutou na hrudi, hřála jí a byl to pro ní mocný dar…

Klientka se mi svěřila, že kdyby tu deku doma neměla, snad by ani nevěřila, že se to celé opravdu stalo. Často se do ní choulila a v myšlenkách se k tomu dni vrací…jako k hlubokému prožitku jiné dimenze – který ji připomíná právě darovaná deka.

Pak se na mě ta žena podívala a tiše dodala, že by moc ráda věděla, co se vlastně během rituálu dělo, že ji mrzí, že to celé prospala. Dosud však neměla odvahu paní Radaně napsat..

Usmála jsem se. Sdělila jsem jí, že na energetické úrovni se vše odehrálo tak, jak mělo – a že možná právě to, že spala, bylo součástí procesu. Možná tím její duše dostala prostor pro práci, kterou by rozumem nikdy nedokázala tak hluboce pojmout.

Přesto klientka trvala na na svém přání, že by ráda znala a rozumem chápala, co probíhalo. A tak přišel ten okamžik, kdy mi všechno zapadlo do sebe.

Otevřeně jsem jí řekla, že já sama jsem před třemi týdny prošla tím samým rituálem, u té samé ženy, na tom samém místě. I já jsem jela do Jičína se svým manželem a spojila cestu s putováním po Českém ráji. A na rozdíl od ní jsem byla při vědomí, vnímala jsem každé slovo, každý dotek, každou symboliku. Mohla jsem tedy laskavě poodhalit, co se během rituálu děje, jaké kroky jím provází, jaké hluboké myšlenky, léčivá slova paní Radana sdílí…

A v tu chvíli jsem pochopila, proč jsem měla, kromě jiného, také projít touto zkušeností.

Abych mohla být mostem – spojkou mezi ženami, které život propojil jemnými nitkami a předat klid a důvěru…

Miluji tyto okamžiky, kdy nám život ukazuje svou dokonalost. Kdy se kolečka osudu beze zbytku spojí a začnou do sebe přesně zapadat.

Kdy vidíme, že nic není náhoda, že jsme vedeni, a že každý náš krok má smysl – i když ho často vnímáme až zpětně.

A zůstává tichá vděčnost. Za všechna setkání. Za vedení. Za život, který tak nádherně plyne.

Slyším se, jak při setkání s paní Radanou v nádherném prostotu plném svíček Pramen Světla – těch v regálech, i těch hořících, říkám: “to to tady ještě nikdo nezapálil?”

A přichází odpověď: “Ano, už se to stalo…jedné ženě tady začala hořet deka…darovala jsem jí té paní…”

Tak přeji nám všem, ať hoříme plamenem lásky a porozumění, ať jsme mostem pro ty, co to potřebují a záříme světlem, které nosíme v srdci.