Nepochybuji, že naše cesty nejsou náhodné, a přestože je v dnešním světě běžné, že je…
Děti Světla
Zlatavé vlasy Kosmu dosedaly ve vědomí dětí na Zemi, ke kterým Bytosti Světla, mnoha nádherných dimenzí, otevřely cesty.
Teplými pramínky zlata rozpíjejících se nebesy, se neslo vedení Světla, které předávalo cenné klíče dojemně nádherným průvodcům našich dětí.
Zářící frekvence Vědomí dětí celé planety se (z)násobily do intenzivnější Světelné dynamiky tak, že ožil portál přes který nastalo zhmotnění, jehož jsem se stala součástí, aniž jsem zpočátku tušila…
Aniž jsem tušila, jak mocný děj je aktivován.
Během zrození Svíčky Děti Světla jsem byla vedena do mnoha situací a každá z nich nesla okouzlující výjimečnost, která dosedala jako Posvátný půvab v příběhu, přes který ožilo Světlo, které nese hluboké poslání.
Ponořena ve svém světě jsem šla procházkou Lipovou alejí a vnímala Kosmické tkanivo okouzlujících závojů, které předené tóny vibračních přenosů svící Děti Světla pracovaly v mém poli. V to období jsem už učinila mnohé kroky k její realizaci (což ovšem automaticky neznamená, že se tak stane) a ve vnitřní bdělosti jsem potichu, skromně našlapovala okolo tohoto záměru.
Znenadání se na mě v té Lipové aleji smějí veselé oči milé ženy, která ke mně kdysi ještě coby studentka chodívala na Setkání s duší a dlouho jsme se neviděly.
„Jéé dobrý den, tak takhle chci vypadat, až mi bude jako vám… vy jste vážně neuvěřitelná…“ mě v dobrém slova smyslu rozesmála.
A odpovídám: „tak přesně tuhle hlášku, že takhle chci vypadat, až mi bude jako vám, jsem kdysi říkala já a teď to lidé říkají mně…“
Smějeme se obě a současně cítím přítomnou, silně vibrující energii. Pootáčím hlavu a koukají na mě křišťálové oči holčičky, té paní. Promlouvají ke mně zářící Čistotou živého vědomí Světla.
Nepopsatelně nádherná záře, jako Boží baldachýn je okolo ní rozprostřena a Helenka (jak posléze zjišťuji, že se jmenuje) mi předává zprávu.
Naše spojení, trvající jen pár momentů, přes zrak v nehmotném poli, oslnivě září a je provázané záměrem a zhmotněním svíčky, na které už (upejpavě) pracuji.
Helenka je jak Světelná víla, která TO VÍ. A ačkoliv se vidíme poprvé, tak mi zcela samozřejmě řečí Světla předává poselství i instrukce.
Záhy se loučíme a já za zády slyším: to byla paní Radana, co dělá svíčky, které nakupujeme… od ní máš toho dráčka, co nechceš zapálit…“
A přestože jsem otočená zády, tak moje, v tuto chvíli rozšířené, Vědomí hledí na brilantně zářící bytost Světla, pod jejímiž kroky se uvolňuje Hvězdný prach.
Helenka je Světlonoš, Hvězdné dítě mimořádně vyspělého Vědomí…
Další dny se cítím, jak kdybych byla zavinutá v hedvábném kokonu Světla, které chrání a vede mé kroky. A před očima mám stále nesdělitelně krásnou hlubokost očí Helenky.
Pár dní poté v ZOO s klukama potkáváme maminku, na kterou kluci ohromeně koukají se slovy, že ta paní je jako živá plastik Barbie.
Kluci mají pusy dokořán, když jsou svědky toho, jak je paní na své batolecí děti agresivní a mně se svírá srdce.
Třesoucí se, nejstarší asi čtyřletá, holčička se mnou navazuje hluboký oční kontakt, kterým si říkáme vše, jimž se přelévá staletí Světelných cest. Ponořeny v okamžicích, které jsou jako věčnost se záhy mlčky loučíme. Mává mi a oděná do závojů Světla, přes které se k jejímu srdci rozlévá Láska snímající právě prožitou bolest, smířeně odchází se svojí maminkou. Ještě jednou se potkáme u zmrzliny. A tam přes její oči sálá její Vědomí nesmírné Světelné síly. Hledí až do dna mé duše a předává mi poselství o tom, že je Svíčky Děti Světla na Zemi třeba.
Nejen pro Láskou opečovávané děti jako je Helenka, ale také pro děti, jejichž Duše se rozhodly přijít prožít bolest…
Většina dnešních dětí přišla na Zemi nejen se svým Strážným Andělem, ale také se svým Arcturiánem, se kterými jsou spojené živými spoji tvořenými Světelnými vlákny. Přes ně k nim přichází vedení, ale také duchovní výživa Domova.
Děti Světla jsou tak stále udržované v určitém balancu, který jim umožňuje o mnoho jasněji, důrazněji, s kuráží a určitou nepopíratelnou odvahou (kterou naše generace postrádala) žít.
Mají zcela specifické nastavení, potřeby, dary, způsoby uvažování, ale i na jednu stranu neskromně působící přirozenosti. Jednou si mohou věřit až moc a podruhé zase vůbec.
Jsou mimořádně moudré, vnímavé, senzitivní, nejen v duchovní rovině, ale i lidské. Těžce nesou bytí v napětí, nepravdě, životní podmínky a mnohé o čemž se můžeme domnívat „že nic není“, tak se do nich vpisuje jako veliké tíže…
Děti Světla jsou Duše, které nezapomněly na svůj Božský původ a intenzivně cítí bolest i krásu tohoto světa a stejně tak citlivě vnímají slova i činy druhých.
Na běžné věci, ale třeba i potraviny reagují vnímavěji, protože jsou napojené na hlubší vrstvy reality, než si umíme představit.
Jejich senzitivita se dotýká všech sfér života, cítí se jinak, tápou… a současně si přejí být jako ostatní. Svíčka Děti Světla je pro všechny, kdo se cítí jinak – odlišně, nepatřičně. Pro ty, kteří vnímají svět hlouběji, citlivěji – jsou často velmi empatičtí a mohou mít dojem, že nikam nepatří.
Její plamínek vezme za srdce všechny, kdož přišli na tento svět s posláním léčit, inspirovat a probouzet vědomí.
Připomíná, že ze srdce každého z nás vede zlaté vlákno k jeho hvězdě a každý člověk je takto spojený se svou šťastnou hvězdou.
Ona je naším Světelným průvodcem, Duchem naší Duše, věčnou jiskrou Naděje, která nás nikdy neopouští. Symbolem našeho propojení s Duchovní rodinou.
Je určena nejen dětem Světla, ale i dospělým, kteří si přejí navázat spojení se svým vnitřním dítětem – s tou částí sebe, která nikdy nepřestala věřit, že život je zázrak.
Tato svíčka je Světelným poslem – připomíná, že nikdo není sám.
V plné koncentraci a usměrněně jsem přetavovala vlákno po vláknu, nejen do vizuální podoby svíčky, což je snadnější, než vdechnout jí energetickou Sílu Světelné pečetě.
Při jejím tvoření jsem byla také prověřena dějem, kdy se majitelka komunitní školy, kam chodil Vojtíšek ze dne na den rozhodla, že ji uzavře. Světelné vlákno rozvibrovalo hledání nových škol takovým způsobem, že se mi tajil dech a co bych považovala za skvělé rozhodnutí, bylo jednoznačně rozzářeno Vyšší moudrostí, která situace uzavírala.
A záhy se manifestovala cestou možností, o kterých jsem ani nevěděla, tak, že nyní nastoupil do školy, o jejíž existenci jsem neměla tušení a která je pro něj dokonalá.
Svíčka Děti Světla byla korunována na hřišti, za radostného výskaní dětí mnoha národností, odstínů pleti, vyznání, rozmanitých životních podmínek.
V červnu 2025 jsem dokončila její esenciální recepturu, aby mohl začít proces ukotvení.
Vědoma si, že je to díky nádhernému Světlu Helenky i druhé, neznámé holčičky, ale i blízkosti všech okolo mě běhajících dětí – tvůrců okolo mě, se dívám do záře všech těch očí, mezi kterými běhají i moji kluci a současně ten čas využívám k ťukání těchto řádků.
Jsem uvnitř hravého, nespoutaného Božího mumraje a mimořádně silné Světlo každého přítomného dítěte je jako zářící spirála, kterou dosedají frekvence Dětí Světla.
Mé řádky i svíčka zrají několik měsíců. Musím si být jistá, že proces je dokončen a teprve poté cokoliv z mé dílny smí opustit brány. Když se rozezněly tóny požehnání, že se tak smí stát, svíčka byla nafocená a já se ponořila do psaní tohoto článku, tak jsem si říkala, že bych ráda Děti Světla darovala Helence. Že ona by měla být první a přála bych si to udělat ještě předtím, než svíčku zveřejním. Rozjímala jsem o tom, jak to prakticky udělám…
Zapnula jsem si počítač a měla silné vnuknutí ještě před tím, než se dám do práce, jít na, pro mě, milé místo…
Potkala jsem tam Helenku❤️ a bylo to s její překvapenou maminkou domluveno 🙂
A ještě poslední…
Je to pár dnů, co se mnou byl Maxík v dílně a objevil náramky. Ťukala jsem do počítače, když slyším : „mamko nastav ruce a já ti do nich dám Lásku… a už jeho drobné prstíky vázaly na moji i jeho ručku narámky se srdíčky „aby se nám nestýskalo, až budu ve škole, víš“…
Děti Světla potřebují cítit nejen spojení s Domovem, ale také naší Láskou.
Související příspěvky
