Většina dospělých a dětí naší společnosti, stejně jako několik generací předtím, při svém narození zažila mnoho poškozujících zásahů zvnějšku, které završilo hrubé odpojení od jejich Placenty. Nedostaly se jim jak biologické, tak spirituální živiny bezvýhradně jim náležící a tato ztracená Síla se projevuje napříč Životy jednotlivců, rodin, společnosti.
Většina z nás neprožila své první okamžiky na Zemi v bezpečí, lásce a důvěře, tak jak je přirozené a celý Život ovlivňující a namísto toho jsme prožili různě rozsáhlá traumata, která na náš další Život mají trvalý (a často neviditelný) omezující vliv, který se každodenně zviditelňuje.
Jestliže při zrození na Zemi dítě záhy zažívá okamžité oddělení od své placenty, dochází k násilnému odtržení od něj samého, od jeho Božských darů i nekončící lásky, kterou je syceno a kterou je. Dítě je ochromeno bolestí, nedosyceno a paralyzováno, prožívá silné trauma, které „vybarvuje“ jeho bytost a vlévá je do každé jeho buňky. Jeho první okamžiky na Zemi nejsou prožité pozitivně a svůj vstup do světa neprožívá v bezpečí, lásce a důvěře, tak jak je přirozeně stvořeno.
Ve stavu ohrožení se odpojuje a uzamyká mnoha rovinám Božství, čímž slábnou nebo dočista mizí schopnosti láskyplně, radostně, lehce a zodpovědně ve své hmotné existenci tvořit a žít své jedinečné poslání.
Dochází k uzavření cest bezpečného a důvěrného splynutí se srdcem Matky Země, s hmotným zdrojem blahobytu, tepla, lásky, síly, pevnosti, odvahy, výživy, plodnosti. Dítě je uvrženo do vibrací strachu a nedostatku, padá do temné propasti ne‑důvěry v sebe, v druhé i v život.
Toto uzavření si s sebou nese do dospělosti a život mu jej zviditelňuje rozmanitými disharmoniemi, pocity nedostatečnosti, nelásky a nepřijetí sebe sama. Vzniklá traumata a omezení opakovaně a v různých formách po celý život na úrovni osobní i kolektivní člověk prožívá.
Dítě, které je po svém narození hrubě odpojeno od Zdroje svého Božství – své placenty, aniž by bylo připraveno, tak stále spoluprožívá vše, co ona (i když je odpojení vykonáno, energetické propojení mezi dítětem a jeho placentou trvá) a jestliže je s ní nakládáno v hrubosti, s opovržením, bez úcty, je znehodnocena a neomaleně odhozena do odpadu, uvolňuje velmi bolestné vibrace, které dítě vnímá a považuje je za vlastní.
Otupěno a zamlženo vstupuje do života. V zapomnění, odpojení, trpkosti, letargii, marnosti a duchovním, emocionálním a třeba i fyzickém hladu začíná svou existenci.
Tyto prožitky tvoří „kostru“ pro celé bytí na Zemi a vesměs ji tvoří celému lidstvu. Výrazně určují to, že v opakujících se cyklech je prožívána „nahrávka“ raných okamžiků života jako nedostatek, nenasycení, nedoživení, lačnost…tak silný je tento program.
Tyto prožitky určují i to, že dítě svoji energii nebude moct věnovat životu celou, bude mu chybět síla realizovat a dotahovat věci do konce, neboť je uzavřeno hmotnému světu. Procesy zhmotnění, přeměna vizí do hmoty pro něj nebude snadná.
Životní energie je rozmělněna a přes všechny snahy o žití plnohodnotným životem v sebe‑naplnění, uskutečňování záměrů duše a prožívání hojnosti na všech rovinách se mnohé daří realizovat velmi složitě.
Takový život stojí mnoho úsilí, snažení a zbytečně vynaložené energie a provází jej neustálý „hlad“ a nedosycení, ať už ve formě fyzické, materiální, duchovní, emoční, citové, neboť propojení s nejhlubším Zázrakem života, než si kdokoli z nás dokáže představit je narušeno.
Jestliže člověk přicházející s důvěrou na Zemi namísto prožitku lásky zažívá šok a jeho přirozenost je potlačena chemickými koktejly, necitlivými zásahy a místo naplnění svých potřeb zažívá jejich popření, dochází k aktivaci destruktivního programu a on ve svém dalším životě (nevědomě) popírá sebe samého a celou škálu svých pravdivých potřeb.
Placentový rituál je jemným lékem, který završí naše narození v laskavosti, lásce a dostatku.
Placentovým rituálem je možné opětovně splynout se vším, co je naše, a vědomě uchopit vzácné dary, které se vzhledem k naší oddělenosti nemohou projevovat.
Je jedinečným prožitkem, díky kterému se člověk skrze povznášející, ale i katarzní transformační síly dobere splynutí s Celkem a dojde k hlubokému pochopení sebe samého.
Náš mozek je neuroplastický a nikdy není pozdě hojit svá zranění. Je dobré vracet se k příběhu, který pro nás byl traumatický, obzvláště k příběhu vlastního narození, díky čemuž dochází za pomoci jemných metod k něžnému a láskyplnému uzdravování.
Placentový rituál je bezpečnou cestu láskyplného propojení se sebou sama, se vším živým a s celou Zemí, pro kterou vytváří regenerující esenci. Ta je uzdravením každého dalšího člověka a jeho placenty přirozeně vytvořena. Je nadějí pro lidstvo a pokračování Života na Zemi.